V pátek 27. května 2011 v Mikulově vyvrcholila jedna z aktivit občanského sdružení Paměť – projekt Stezka svobody, která připomíná osudy lidí, kteří se v době totality pokusili překonat železnou oponu a přes střeženou hranici na jihu Moravy uprchnout do Rakouska.
Stezka se třinácti tabulemi připomínajícími jednotlivé pokusy o útěk je vybudována v místech, kudy do roku 1989 vedl drátěný zátaras, a její panely jsou umístěny na tzv. Staré signálce od staré celnice směrem k Sedleci, je dlouhá dva a půl kilometru. Jejím smyslem je umožnit zamyšlení nad cenou svobody, která byla pro obyvatele Československa v těchto místech zdánlivě na dosah, ale přesto téměř nedosažitelná. Někteří z odvážlivců při svém pokusu uspěli, jiní byli zadrženi a čekalo je vězení a perzekuce komunistického režimu, mnoho jich ale na hranici zahynulo – nejčastěji výstřely pohraničníků nebo na ostnatých drátech s vysokým napětím.
Na mikulovském zámku, kde Stezka svobody symbolicky začíná, se na jejím pátečním otevření sešly osobnosti veřejného života – zahájení se zúčastnil např. ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman, zástupci města Mikulova, ale i polského Ústavu národní paměti. Na našich hranicích totiž při neúspěšných pokusech o jejich překročení zahynulo i mnoho polských občanů. Občanské sdružení Paměť navázalo nedávno spolupráci s touto institucí a polská strana se nyní zajímá například o skutečnost, že v českých dokumentech je oficiálně evidováno téměř třicet případů úmrtí prchajících Poláků na elektrických drátech, o pravdivosti tohoto vysvětlení ale existují pochybnosti. „Vyšetřování smrti zastřelením bylo pro Pohraninčí stráž nepříjemné, proto se raději uvádělo, že lidé skončili na drátech. Zatím je to spekulace, ale dospěli jsme k závěru, že by tomu tak mohlo být,“ říká Miroslav kasáček z občanského sdružení Paměť. Připomíná také, že mezi oběťmi železné opony je i řada občanů bývalé NDR a Slovenska, takže se připravuje spolupráce na mapování případů přechodu hranic i s těmito zeměmi.
Touha po svobodě a přísně střežená hranice vyprovokovala nebývalou kreativitu a lidé si pro spnění svého cíle volili často neuvěřitelné prostředky – do svobodného světa se snažili přeplavat ve skafandrech, podhrabat pod drátěnými zátarasy s elektrickým proudem nebo přeletět hranici v často bizarních strojích. K útěkům se snažili využít i horkovzdušný balón, dva muži unikli pozornosti Pohraniční stráže a do Rakouska přejeli na sedačkách zavěšených na vedení vysokého napětí a je zaznamenán i případ (neúspěšný) překonat zátarasy v podomácku vyrobeném tanku.
Pátečního slavnostního otevření stezky se kromě osobností veřejného života zúčastnili i ti, kteří železnou oponu překonali úspěšně. Jedním z nich byl například Václav Bařina, který se společně se třemi kamarády podhrabal pod ostnatými dráty v Úvalech u Valtic, nebo Marcin Bieniada z Polska, který v roce 1982 překonal drátěný zátaras u Bratislavy a přeplaval Dunaj do Rakouska.
Otevření Stezky svobody v pátek končilo modlitbou u kříže na břehu Dyje a slepého ramena Kyjovky nedaleko rakouské vesnice Rabensburg, kde byli v roce 1956 československou hlídkou Pohraniční stráže zastřeleni dva rybáři z Rakouska. Dalším připravovaným projektem občanského sdružení Paměť je otevření Muzea železné opony v Mikulově.
Zdroj: Nové Slovácko - týdeník pro Hodonínsko, Kyjovsko a Veselsko (vydání číslo 20, str. 7)