Volavčí sítě

Luděk Navara, Miroslav Kasáček

Knihu vydalo nakladatelství HOST.

Černobílá fotografie lidské lebky je vystavena za výkladem v Tišnově u Brna. Lebka má v čele díru. Průstřel. Není to zrovna pěkný pohled. Píše se rok 1951. Fotografie má všem ukazovat, jak krutí jsou ti, kteří se rozhodli zapojit do protikomunistického odboje. Neváhají sáhnout po zbrani a obětovat lidský život! Jaký byl ale skutečný příběh, který skončil popravou dvou nešťastných studentů z Tišnova — Vlastimila Železného a Aloise Pokorného? A jak vlastně vypadala jejich odbojová skupina JAN a vůbec odboj v okolním kraji? Kniha autorské dvojice Luděk Navara a Miroslav Kasáček se pokouší rozplést pozadí této smutné události — ukazuje se, že s tragédií je spojena celá řada dalších příběhů i konkrétních osudů těch, kteří měli odvahu postavit se na odpor se zbraní v ruce. Autoři vycházejí z původních dobových pramenů i vzpomínek pamětníků a řada dokumentů bude zveřejněna vůbec poprvé. Stejně jako v předchozí knize Příběhy třetího odboje doplňují vyprávění celou řadou autentických fotografií a archiválií.

Další informace o knize a možnost zakoupení zde.

 


Recenze na Volavčí sítě

RECENZE

KNIHA NEJEN O VOLAVKÁCH

Volavka stojí nehybně, nenápadně, ale jediným seknutím zobáku získá kořist. Podobně pracovali volavčí sítě vybudované gestapem za války a zrovna tak stražila léčky všemocná Státní bezpečnost odpůrcům komunizmu. Právě tyto praktiky z přelomu 40. a 50. let minulého století rozplétá zajímavá kniha Luďka Navary a Miroslava Kasáčka „Volavčí sítě“. Vyšla právě v nakladatelství HOST a více napovídá její podtitul „Po stopách třetího odboje“.

První příběh „Krvavá Vysočina“ se odehrává nejvíce na Bystřicku a Tišnovsku a hrdiny jsou členové skupiny Doktor Hřebík. Tito poctiví a dobromyslní lidé snadno podlehli estébáckým metodám, přijali pár utajených protivníků do svých řad, a pak už pracovali v jejich režii. Výsledkem bylo například zadržení Rudolfa Hájka a Vincence Koutníka na fingované hranici a jejich odsouzení na doživotí, výsledkem těchto praktik bylo i zastřelení Bohuslava Pavlů na půdě u Tomášků v Račicích nedaleko Bystřice, ale i desítky dalších odsouzených. Mimo jiných je pozoruhodný příběh „generála v sukních“ Anny Koenigové z Bystřice nad Pernštejnem.

Druhý příběh nese název „Odpuštění vinu nezakrývá“ a odehrává se ve stejném kraji jako předešlý. V Tišnově vznikne odbojová skupina, která se však dostane pouze k roznášení letáků a sbírání zpráv. I zde chlapci stanou pod kontrolu StB a snaží se zachránit všelijak. Vlastík Železný a Lojzík Pokorný se ukryjí v zapadlé dědince Křížovice u Doubravníka, i zde jsou však vypátráni. Do jejich společnosti je StB vyslán František Mrkva, který začne klidnou atmosféru rozkládat a nakonec je skauty v sebeobraně zastřelen. Je příznačné, že se tak stalo pistolí, která pocházela z arzenálu StB a byla chlapcům podstrčena. Volavčí komunistická síť totiž podněcovala k násilným akcím, aby pak mohla co nejvíce lidí dopadnout a semlít!

Bezpečnost samozřejmě hochy dopadne, odsoudí je na smrt a oběsí. S nimi soudí aktivní činovníky katolického kléru, ač s případem nemají nic společného. Ale propagandisticky se to hodí.

Mrkva je exhumován a černobílá fotografie jeho prostřelené lebky je vystavena za výkladem spořitelny v Tišnově. Lebka má v čele průstřel a fotografie má všem ukazovat, jak krutí jsou ti, kteří se rozhodli zapojit do protikomunistického odboje.

Kniha je zakončena příběhem „Krvavý Lanžhot“, který popisuje zastřelení Krále lužních lesů, Františka Gajdy. I tento nepřekonatelný převaděč přes hranici zaplatil životem léčku Státní bezpečnosti.

Kniha autorské dvojice Luděk Navara a Miroslav Kasáček ukazuje se, že s tragédií je vždy spojena celá řada dalších příběhů a osudů těch, kteří měli odvahu postavit se jakýmkoliv způsobem na odpor. Autoři vycházejí z původních dobových pramenů i vzpomínek pamětníků. Kniha je doplněna celou řadou autentických fotografií a archiválií.

Kniha byla slavnostně uvedena v Brně, další prezentace proběhne v Tišnově 2. a 9. prosince 2012 vždy v 18.00 v Müllerově domě a v lednu se plánuje totéž do Bystřice nad Pernštejnem. Uvedení je vždy spojenou se zajímavou výstavkou.

Hynek Jurman


RECENZE

KNIHA: Poznání pravdy osvobozuje

Pojetí knihy Luďka Navary (*1964) a Miroslava Kasáčka (*1937) Volavčí sítě (286 stran, Host Brno) odpovídá plně moudrému biblickému výroku. Oba autoři jsou podepsáni u mnohých titulů, které se týkají zločinů nacismu a komunismu (Příběhy železné opony, Mlynáři od Babic, Příběhy třetího odboje, Můj otec generál).

Ve své nové knize vypravěčským čtivým způsobem dokumentují v mnoha pamětnících stále živý příběh z roku 1951. Skončil popravou dvou studentů z Tišnova z odbojové skupiny v tomto vysočinském kraji. Jak dokládají četné podklady (výstřižky z dobového tisku, protokoly StB, protokoly o hlavním líčení, jakož i výpovědi obžalovaných, výsledky expertízy někdejšího ministerstva národní bezpečnosti, citáty z letáků a ilegálních tiskovin a další autentické záznamy), odehrálo se v kraji dobrých hospodářů vlastenců a veřejných činitelů neobyčejné drama. Kolik jen nevinných obětí (mj. velmi známého a posledního předúnorového starostu Obce okolské v ČSR Antonína Hřebíka a generála Karla Kutlvašra, generála Josefa Pavla) zachytila "volavčí síť" agentů-provokatérů, konfidentů StB – tzv. "volavků". Nešlo jen o "krvavou Vysočinu", jak svůj kraj z těch děsivých dob charakterizují autoři. Do sítě upadlo mnoho nevinných lidí, někteří z nich také jen proto, že se stýkali s těmi, kteří byli později odhalování a perzekvováni jako "vlastizrádci", "zločinci" a "spolupracovníci imperialistických rozvědek z prohnilého Západu".

Ale spravedlnost přece jen bývá v některých případech na svém místě a mnozí "volavkové" skončili posléze sami ve vězení (popsaný osud Otto Šlinga, jednoho z nich), dokonce byli někteří z nich i popraveni - ostatně tak se dělo vždy, když bylo nutné zahladit stopy po vykonstruovaných procesech komunistické moci. Volavčí sít rozhozená nad Vysočinou v padesátých letech způsobila mnoho zla, napáchala velké křivdy, narušila vztahy mezi lidmi, z nichž opět mnohé svíral strach a bezmoc.

Autoři nazvali jednu část své knihy Odpuštění vinu nezakrývá – a jestliže do dnešních dnů zůstávají nadále některé zločiny nepotrestány, neprojednány našimi soudy, veřejně neodsouzeny, jsou tu spisovatelé –autoři literatury faktu, kteří svou tvorbou doplňují stále rozevřenou mozaiku našich nedávných dějin. Autentické a výmluvné jsou rovněž snímky a portréty těch, o nichž kniha vypovídá – z jedné i druhé strany. Rovněž jmenný rejstřík obsahuje na 280 jmen, stejně bohatý je přehled pramenů literatury a novinových článků.

Tady nejde o regionální literaturu, proto se vydání knihy chopilo renomované nakladatelství Host v Brně. Četné události jsou tak touto knihou osvětleny vůbec poprvé – i v tom je její hodnota.

Miroslav Sígl

Zdroj: http://neviditelnypes.lidovky.cz


Povzbuzující poděkování od p. Robeše

Dobré odpoledne, blahopřeji k vydané knize Volavčí sítě. Stáhnul jsem si z internetu část textu (7 stran) a znovu konstatuji zručnost, schopnost analýzy a hlavně zobrazení tématu, který historie oceňuje s tichým zadostiučiněním.
Díky a obdiv Vám oběma za tento další počin.
V úctě Bohumil Robeš


Knižní tipy (Jihlavské listy)

První z autorů je novinářem, druhý, M. Kasáček rodákem z Litohoře na Moravskobudějovicku, jehož žena je z rodiny Melkusových, která byla podobně jako mnoho jiných perzekvována komunistickým režimem v souvislosti s událostmi v nedalekých Babicích na Třebíčsku. Ze shromážděných rodinných vzpomínek a svědectví pamětníků oba autoři napsali knihu Mlynáři od Babic (2008). Jejich spolupráce přinesla o dva roky další knihu Příběhy třetího odboje (2010) a na sklonku loňského roku vznikla kniha Volavčí sítě.

Skládá se ze tří nezávislých příběhů-kapitol, které spojují padesátá léta, léta udavačství, estébáckých provokací a jejich tajných „volavčích sítí“.

První z příběhů (Krvavá Vysočina) se týká sítí StB vyúsťujících ve vraždu Bohuslava Pavlů v Račicích, druhý příběh je z Tišnova, třetí z Lanžhota. Knihu, bohatě vybavenou desítkami fotografií aktérů včetně jejich krátkých autobiografií, doplňuje na padesát dokumentů vztahujících se ke zmíněným zločinům.

V úvodu knihy se zamýšlí historik Eduard Stehlík: „Čím se od sebe odlišovaly „volavčí sítě“ gestapa od „ilegálních“ skupin vznikajících z popudu a pod bedlivým dohledem StB a jaký byl rozdíl mezi konfidentem gestapa a agentem StB kromě toho, že ten druhý mluvil česky?“ Ukázka: Byla to rafinovaná léčka zaměřená na nepřátele režimu.

Princip byl jednoduchý. Odbojáři zapletení do volavčích sítí tajné policie se vyprovokují k útěku na Západ a překročí fingovanou hranici. Zmatená uprchlík v domnění, že je na svobodě, veškerou svou činnost popíše domnělým americkým důstojníkům. Ve skutečnosti jej vyslýchají příslušníci tajné policie a opravdová hranice je kdesi daleko.

O provokační akci "Kameny" se dodnes ví velmi málo.