Zvolte jazyk

A přece budu blízko

Luděk Navara, Miroslav Kasáček

Knihu vydává nakladatelství HOST.

Je 30. dubna 1951. Pro mladého kněze Jana Bulu si do Rokytnice na Třebíčsku přijíždí tajná policie. Čeká ho mučení, zmanipulovaný soud, poprava. Stejný osud stihne i Václava Drbolu, kněze z nedalekých Babic, kde ozbrojení muži zastřelili tři místní funkcionáře MNV. Přestože Drbola i Bula jsou v době tragédie již ve vězení, budou za útok souzeni. Stejně jako mnoho dalších lidí: odsouzených nakonec bude více než sto, z toho jedenáct dostane trest smrti.

Nové dokumenty ovšem ukazují, že oba kněží se pro své zásadové postoje dostávali do konfliktu s komunistickou mocí již od samého počátku.

„Pán Bůh mi vyměřil krátký život. Ale věřím, že nebyl nadarmo,“ píše Jan Bula v posledním dopise před popravou 19. května 1952. Druhý den ráno jej na dvoře jihlavské věznice pověsí. Je mu pouhých jednatřicet let. Jeho matka Marie Bulová bude chodit už do konce života v černém…

V září 2011 katolická církev zahájila kanonizační řízení Václava Drboly a Jana Buly, po jehož ukončení by měli být prohlášeni za blahoslavené.

Další informace o knize a možnost zakoupení zde.

Kniha vyšla také v německém překladu v Německu u firmy GHV a byla představena na Lipském knižním veletrhu 2019.

 


Recenze


19.1.2017, Vyšla kniha o komunistickém procesu babických vražd, nejde o čítankový příběh dobra a zla

Dvěma z jedenácti popravených v komunistickém procesu babických vražd se věnuje kniha A přece budu blízko. Publicisté Luděk Navara a Miroslav Kasáček líčí osud dvou nevinných kněží. Ty rudá justice počátkem padesátých let poslala na šibenici.

Babice. Z názvu té obce mrazí i po více než pětašedesáti letech. V sérii komunistických monstrprocesů byla tehdy za "babické vraždy" stovka lidí odsouzena k dlouholetému věznění a zástupy dalších přišly o majetek či byly nuceny se vystěhovat. A jedenáct lidí bylo popraveno. Dvěma z nich se věnuje kniha nazvaná A přece budu blízko publicistů Luďka Navary a Miroslava Kasáčka.

Dva nevinné kněze Jana Bulu a Václava Drbolu, které poslala rudá justice počátkem padesátých let na šibenice, spojuje i aktuální snaha brněnského biskupství prohlásit je za blahoslavené. Snad právě proto se autoři knihy zaměřili na ně − a třetího popraveného faráře Františka Pařila zmiňují víceméně okrajově.

Složitá spleť babických událostí je v obecném povědomí kontaminována hned dvěma díly televizního seriálu o hodném estébákovi majoru Zemanovi. Do takto "připraveného" terénu vstoupili autoři knihy s jasným záměrem ukázat na konkrétních příbězích, že skutečnost byla jiná a oběti je třeba hledat mezi těmi, kteří byli kdysi označeni za pachatele.

Obráceně to přitom neplatí, Babice nejsou jednoznačným čítankovým příběhem o dobru a zlu. Tím spíš mají potenciál zneklidňovat. Navara s Kasáčkem se nezaplétají do marginálií a přitom dokážou na detailech přiblížit dobové poměry. Sledují osudy svých dvou hrdinů a zároveň neopomenou rozkrýt tragédie dalších zúčastněných.

Historikové ve snaze přiblížit minulost sahají nejednou k vyprávění v přítomném čase. Kniha o babických obětech je tak napsána celá − a přitom neztrácí napětí. Autoři evidentně o věci vědí mnohem víc, než dali na papír, ale zkušeně předložili to zásadní.

Pokud i vzácná svědectví pamětníků dokázali Navara s Kasáčkem osekat na dřeň a předložit ho tak ve své podstatě, zůstává záhadou, proč se podobně nepřistupovalo také k fotografickému doprovodu. Zejména současné snímky budov mohly projít selekcí. Problém je ale zřejmě jinde: v kvalitě sazby. Nakladatelství Host dokáže udělat kvalitní sazbu i žánrové detektivce, pod důležitou populárně-historickou publikaci se ale podepsalo v podobě poněkud humpolácké, až rukodělné.

Loni vyšly hned tři knihy, které se vracejí k babickým procesům. Historik Michal Stehlík vydal v nakladatelství Academia Babické vraždy 1951. Jeho objevná a cenná práce však vyžaduje předchozí orientaci v problematice a jistou míru čtenářské trpělivosti. Popravenému Bulovi se pak věnuje text Františka Koloucha Oběť případu Babice z Karmelitánského nakladatelství. Oproti strhující gradaci, kterou svému dílu dokázali dát Navara s Kasáčkem, však jde spíš o takové vyprávění.

Kniha A přece budu blízko je ve své stručnosti komplexním uchopením tragických událostí, které jsou na Moravskobudějovicku bolestné dodnes. Hrůzu institucionalizované nespravedlnosti publikace neukazuje jako zaprášenou archiválii, ale aktuální podobenství o tom, jak vratká může být spravedlnost a jaká někdy bývá cena za odvahu.

Aniž by se autoři pouštěli do jakéhokoliv moralizování či násilných paralel, právě tímto směrem zaměří čtenářovo rozjímání ve chvíli, kdy dočtenou knihu odloží. "Slyšel jsem zatloukání hřebíků do rakví," vzpomíná jeden respondent, který komunistické vězení přežil. Také my bychom se měli pozorně zaposlouchat.

Zdroj: Aleš Palán, http://archiv.ihned.cz


21.11.2016

Nakladatelství HOST vydalo v tomto roce další knížku Miroslava Kasáčka a Ludka Navary „A přece budou blízko, život a mučednická smrt kněží Jana Buly a Václava Drboly z Babic“.

Na osudech obou kněží ukazují exemplárně autoři, jak komunistický aparát zacházel s občany státu, kteří nebyli v plném rozsahu ochotni totalitní praktiky komunistického režimu podporovat. Právě touto exemplárností jsou osudy těchto obou kněží charakteristické nejen pro jižní Moravu, ale pro celý československý stát a dokonce pro všechny státy, které v této době spadaly pod sovětsko-stalinovskou hegemonii. Vedení v Moskvě a jejich místním aparátčíkům nešlo o to, prosadit práva dělníků a rolníků, jak oficiálně prohlašovala, ale o to zlomit obyvatelstvu morální charakter. Otázka byla, jak tohoto docílit nejefektivněji: Zlomením vlivu katolických kněží a nekonformních partizánů, kteří se společně snažili ve státě zachránit demokracii.

O co byli kněží obyvatelstvu a hlavně mládeži oblíbenější, o to bylo nutnější je pokud možno rychle odstranit. Příklad Jana Buly, který se asi jako málo kněží velmi angažoval v katolickém svazu mládeže Orla, tuto teorii potvrzuje.

Autoři nás velmi plasticky seznamují s rodinným pozadím a životy kněží v kontextu s krajem a dobou. Čtenář se dovídá, jakými metodami zástupci komunistického režimu postupovali, aby kněze mohli obvinit a následovně odsoudit a popravit. Tím, že text rozdělili krátkými nadpisy, dá se kniha velmi dobře číst. Velmi pozitivní pro pochopení pozadí příběhu je zařazení fotopříběhů o kněžích a jejich společném osudu. Takto sestavená publikace pozitivně vybočuje z klasických standardně vědecky psaných knih. Hlavně z tohoto důvodu se velmi dobře hodí jako doplněk nejen k předmětu dějepisu – od čtrnácti let, ale také k pochopení demokratických principů státu.

Dr. Phil. Dipl.sc.pol. Eugenie Trützschler von Falkenstein - BRD


17.11.2016, Jak se rodili novodobí mučedníci, Klub knihomolů

Výraz „mučedník“ zní velice archaicky a většině z nás asociuje nejspíše obraz prvních křesťanů, kteří umírali pro svoji víru a následně z nich církev vytvořila zástupy „svatých“. Jenže doba mučedníků ještě neskončila…

Nemusíme pro příklady chodit daleko, do zemí, kde vládne nerovnoprávnost náboženství. Stačí, když se otočíme do doby nedávné, kdy u nás vládla jedna strana. Ani komunisté, kteří nazývali křesťanství opiem lidstva, neměli pro ty, kteří svoji službu Bohu a lidem mysleli vážně, pochopení. Spíše v nich spatřovali nepřátele a hledali sebemenší záminku, jak se jich zbavit.

O jednom křiklavém případu vypráví kniha autorů Luďka Navary (*1964) a Miroslava Kasáčka (*1937) s názvem A přece budu blízko. Výmluvný podtitul Život a smrt kněží Jana Buly a Václava Drboly od Babic dává tušit, čím se dva neúnavní zastánci odhalování zločinů komunismu zabývali tentokrát.

S převelikou pečlivostí, která je pro Luďka Navaru a Miroslava Kasáčka tak typická, sesbírali dostupná svědectví pamětníků (leckdy prostřednictvím potomků), četné fotografie, záznamy kronik i matrik a poskládali z nich jako z drobných střípků mozaiku života dvou katolických kněží, kteří zaplatili svými životy za to, že byli mezi lidmi oblíbení a že jejich kázání táhla do kostela všechny bez rozdílu partajní příslušnosti.

Babice u Třebíče jsou známé i z nechvalně proslulého seriálu Třicet případů majora Zemana. Parta záškodníků vyslaných z imperialistického západu postřílela 2. července 1951 členy místního národního výboru v babické škole. Útočníci byli zastaveni v obilí. Tak to alespoň tvrdila tradovaná verze případu, který posloužil jako záminka k potlačení všech, kteří se v onom kraji zpěčovali novým pořádkům – sedláků, věřících i kněží. Proč k oné tragické události došlo, kdo byl viníkem a proč, to není hlavní náplní knihy, přesto se čtenáři otevře jiný pohled, než ten známý z televizní obrazovky.

Tři kněží, kteří přišli do styku s jedním z pachatelů, byli zatčeni (někteří však dávno před oním činem) a odsouzeni v monstrprocesech k trestům smrti…

Při čtení příběhů životní poutě oněch kněží vás nejspíše napadne, že takoví lidé přece nemohli nikomu překážet. Vždyť v obcích působili nejen jako kněží, ale i jako dobří sousedé. Například mladší Jan Bula byl dokonce členem zastupitelstva, ochotník, vedoucí dětí a mládeže, učitel… Byli vstřícní, lidé je měli rádi, dobře s nimi vycházeli i samotní komunisté, dokud nebyli u moci a neměli svá stranická nařízení. Počínaje únorem 1948 byl však všechen dříve pozitivně hodnocený vliv osobností kněží náhle nahlížen negativně. Co bylo bílé, je nyní černé. Jak se v tom měli orientovat obyčejní lidé? A jak tomu má porozumět člověk, který tu dobu nezažil?

Knihy Miroslava Kasáčka a Luďka Navary nedávají jednoznačný návod na zpracování takových událostí. Ale připomínají je, mluví o nich, protože nejdůležitější je nezapomínat na to, co se stalo, aby se podobné věci nemohly opakovat. Seřadíte-li si knihy obou autorů vedle sebe, bude jich již pěkná řádka: Mlynáři od Babic, Příběhy třetího odboje, Volavčí sítě, Na útěku a nesmím zapomenout ani na Příběhy železné opony Luďka Navary. Jejich posláním je zachování naší „paměti“, čemuž se věnují v občanském sdružení „Paměť“, které mapuje a zveřejňuje příběhy komunistického bezpráví.

Ačkoli nejde o veselé příběhy, mám zpracování autorů, které staví na co největší přesnosti, ráda. Nutí mne dívat se na dobu před mým narozením realističtějšíma očima. Tentokrát mne však autoři nechali trošku i tápat. Netuším, proč se v knize objevují jen příběhy Jana Buly a Václava Drboly, když sami zmiňují i jméno třetího kněze odsouzeného k smrti – Františka Pařila. A tím méně rozumím tomu, proč katolická církev usiluje o blahořečení (předstupeň svatořečení) právě těchto dvou mužů. Vždyť komunisty zavražděných v různých procesech bylo určitě mnohem více…

Zdroj: http://www.klubknihomolu.cz


15.11.2016, představení knihy na rádiu Proglas

Život a mučednickou smrt kněží Jana Buly a Václava Drboly od Babic mapuje nová kniha autorů Miroslava Kasáčka a Luďka Navary. Nakladatelství Host ji dnes představí za přítomnosti obou spisovatelů v pražské knihovně Libri Prohibity.

Kniha A přece budu blízko popisuje osudy dvou kněží v případu Babice, při kterém v 50. letech komunisté v inscenovaném procesu perzekuovali a odsoudili k smrti mnohé rolníky a duchovní. 79letý Miroslav Kasáček, zakladatel Občanského sdružení paměť, se tzv. případu Babice věnoval i v minulých knihách: „Před osmi lety jsme napsali knihu Mlynáři od Babic, která prezentovala osudy rodin, jež byly trestány komunistickým režimem,“ říká Kasáček a dodává, proč má k tématu tak blízko: „Žil jsem v té oblasti, a bylo mi divné, že slušní lidé, které jsem znal, a kteří chodili za mým tatínkem, jsou naráz zavřeni, už se nevrátí, jsou vystěhováni ze svých statků, jejich děti nemohou studovat… Už tehdy mi to vrtalo hlavou, jak je to možné, vždyť to jsou slušní lidé!“

Příběhům bezpráví, kterého se dopouštěl komunistický režim, se naplno věnoval také kvůli slibu, který dal tchánovi: „Okolnosti případu Babice velmi zasáhly rodinu mé ženy, někteří členové byli zavřeni či popraveni. Snažil jsem se proto splnit přání mého tchána, aby ta nespravedlnost, která se stala, byla zveřejněna.“ Knihami tak společně s druhým autorem Luďkem Navarou chtějí českému národu připomenout, že některé věci v minulosti ještě stále dorovnané nejsou.

V září 2011 bylo zahájeno řízení o blahořečení Václava Drboly a Jana Buly. Publikaci doprovází bohatá obrazová příloha. Příběh farářů Jana Buly a Václava Drboly, duchovních, které komunisté mučili a následně popravili, je podle Kasáčka napsán velmi čtivě, pro věřící i nevěřící: „Není to žádný historický soupis. Myslím, že je to napsáno tak, že se mohou čtenáři s příběhy ztotožnit,“ a pokračuje: „Dnes se mluví především o smrti obou duchovních. Tito kněží byli ale velmi stateční. Pracovali i přes zákaz s mládeží, velmi to s ní uměli! Jan Bula také moc krásně maloval, na lukovské faře jsou dosud jeho sluneční hodiny.“ Kasáček sháněl historické materiály k připravované knize téměř půl století, místní lidé byli podle něj při sdělování informací velmi vstřícní. „Všechno, co jsem postupně o obou duchovních a o případu Babice objevoval, bylo pro mě takovým motorem,“ popisuje Kasáček.

Oba autoři se osobně zúčastní také slavnostního představení knihy A přece budu blízko s podtitulem Život a mučednická smrt kněží Jana Buly a Václava Drboly od Babic. Akce se uskuteční dnes v úterý 15. listopadu v 18 hodin v prostorách Libri Prohibiti, Senovážné náměstí 2, Praha 1. Knihu vydává nakladatelství Host.

Celý pořad si můžete poslechnout zde Představení knihy,  rádio Proglas

Zdroj: http://zpravy.proglas.cz


11.9.2016, Knihovnička rádia Proglas

Kniha novinářů Luďka Navary a Miroslava Kasáčka, kterou vydalo nakladatelství Host, představuje reportážní shrnutí tragických babických událostí. Zaměřuje se také na portréty umučených kněží Jana Buly a Václava Drboly. Recenzi si můžete poslechnout zde Knihovnička rádia Proglas