Miroslav Kasáček, Luděk Navara
Represálie, které rozpoutal komunistický režim v okolí Babic na Třebíčsku na začátku padesátých let, jsou považovány za jedny z největších od dob heydrichiády. Svým rozsahem byly opravdu mimořádné: více než sto odsouzených, z toho jedenáct k trestu smrti. Čtyři odsouzení zemřeli ve vězeních. Rodiny soukromých zemědělců byly deportovány a musely opustit své domovy, jejich statky a usedlosti byly zabaveny a rozkradeny.
Útok v budově školy v Babicích na Třebíčsku 2. července 1951, při němž byli zavražděni tři komunističtí funkcionáři, však nebyl na začátku perzekucí – zatýkání začalo mnohem dříve.
Autoři na pozadí těchto událostí vykreslují otřesné a těžko uvěřitelné příběhy obyčejných lidí, kteří najednou zjišťují, že jsou určeni k likvidaci. Mezi nimi je vedle sedláků a kněží i rodina mlynářů z Lukova. Mlynář Alois Melkus byl dlouho před útokem v babické škole zatčen a poslán do vězení, mlýn mu byl zabaven a zdevastován.
Sugestivní líčení odkrývá ale i další dramatické osudy protikomunistických odbojářů a jejich rodin. Autoři mapovali i osudy těch, kteří přísně tajné operace plánovali: příslušníků tajné policie StB. Sledují ale také osud „kapitána", muže, který zoufalé bojovníky proti režimu dovedl až do budovy školy v Babicích...
Kniha je doplněna řadou fotografií a archivních materiálů, z nichž některé jsou uveřejněny poprvé.
Více informací a možnost zakoupení zde.
Jako ukázku vám přinášíme úvodní kapitolu této knihy:
Místo úvodu
Chtěl bych říci, proč byla tato kniha napsána.
Třetího července 2007 uplynulo sto let od narození Aloise Melkuse — mlynáře z Lukova, mého tchána, který byl jako jeden z prvních zatčen a krátce nato odsouzen. Mé vzpomínky inicioval sen. V něm ke mně přišel tchán a důvěrně až prosebně mi sdělil: „Mirku, napiš to.“
Měl bezpochyby na mysli bezpráví, které bylo vykonáno na rodu Melkusů.
Tehdy jsem pocítil osobní povinnost pokusit se přiblížit tuto dobu. Ale také hledat další skutečnosti: z archivů, v rozhovorech s pamětníky, účastníky tehdejších procesů, rodinnými příslušníky a přáteli.
Svěřil jsem se rodině, ale také Luďku Navarovi, který mi ke splnění tohoto nesnadného úkolu nabídl pomoc.
Pokusili jsme se zrekonstruovat v této knize dávné události také proto, že naši předkové neměli možnost popsat své osudy a strádání. Současně s tím je nutné připomenout devastaci majetků, které generace po několik staletí s láskou a pečlivostí ošetřovaly. Je nutné připomenout i devastaci morálních hodnot, kdy čestnost, pracovitost, důslednost, svědomitost, pořádek, spravedlnost, ale také pokora jako by zmizely ze světa. Dnešní svobodný život byl vykoupen tragédiemi a utrpením.
Věříme, že tato kniha bude připomínkou oběti, již pro zachování dobrého jména rodu byli někteří lidé ochotni přinést.
Snad posílí i naši paměť a naše sebevědomí.
Miroslav Kasáček
Díl první / MLÝN I
Třicet minut doma
Tiskla obě ruce na řídítka.
Silně.
Ujížděla po cestě, která nebyla úplně vhodná pro jízdu na kole.
Po té cestě vezli jejího otce do vězení. A matku k výslechu. Po té cestě odváželi i ji, sestru, bratra a jejich majetek. Vzpomněla si, jak otce před dvěma lety zatýkali. Ale vzpomínka se rychle vytratila. Musela dávat pozor na cestu.
Marii Melkusové bylo třináct.
Právě navštíví svůj domov.
Bývalý domov.
Mlýn, ve kterém vyrůstala a který zabavili poté, co byl její otec odsouzen za sabotáž. Otec byl v té době ještě ve vězení. Matka, která se s ní, sestrou a bratrem musela z mlýna vystěhovat, o její tajné návštěvě netušila.
Marie Melkusová toho netušila mnohem víc.
Chtěla jen navštívit mlýn.
„Velmi jsem toužila podívat se do míst, kde jsem vyrůstala,“ řekne později.
Návštěva domova trvala asi půl hodiny.
Nebo ještě méně?
Dvacet minut?
Ale i ta krátká návštěva byla promyšlená. Ve škole se Marie Melkusová seznámila se spolužačkou Jiřinou. Její otec Josef Špaček, správce státních statků, se totiž do mlýna nastěhoval s celou svou rodinou. Měl důvěru těch, kteří tehdy rozhodovali. Teď to byl jeho domov. A domov jeho dcery Jiřiny.
„Jiřina Špačková se mnou chodila do měšťanky v Moravských Budějovicích. Když jsem zjistila, že bydlí v našem domě, tak jsem se s ní skamarádila. Jen naoko, abych se tam mohla podívat,“ vypráví Marie.
Mariina spolužačka Jiřina samozřejmě v tom smutném roce 1953 netušila nic o minulosti, kterou sdílí se svou novou kamarádkou. O minulosti, která obě spojuje a současně rozděluje.
A tak se domluvily a jednou po škole jela Marie s Jiřinou na kolech k mlýnu.
K ní domů.
Nebo vlastně: k sobě domů?
Marie Melkusová se vydala na cestu ze zvědavosti. Ale možná už tehdy toužila zjistit, proč musela přijít o domov. Později se k té otázce bude mnohokrát vracet. A i další lidé z toho kraje budou podnikat podobné cesty. Pokusí se vypátrat, kdo poslal do vězení jejich otce, bratry a matky. Budou zkoumat, kdo jim ukradl majetek. Zničil životy. A proč.
Proč...
Marie Melkusová tušila, že na tuto návštěvu svého domova nikdy nezapomene.
Tušila správně.
RECENZE
Kovařík, Petr: Kolem Babic se rozpoutalo peklo, Deník, 15. 10. 2008
Boleslavský deník | 15.10.2008 | rubrika: Kultura | strana: 24 | autor: PETR KOVAŘÍK
Praha/ Události, k nimž došlo kolem zastřelení tří komunistických funkcionářů v Babicích na Třebíčsku v červenci 1951, jsou zdánlivě dostatečně známy. Nejprve je propagandisticky využíval minulý režim (kromě jiného i v seriálu 30 případů majora Zemana) a teprve po listopadové revoluci 1989 mohly být události postupně osvětlovány na základě studia archivních dokumentů a svědectví pamětníků. Dnes je dostatečně známo, že šlo o cílenou provokaci Státní bezpečnosti, aby mohly následovat rozsáhlé represálie proti soukromým zemědělcům, katolické církvi i odpůrcům komunistického režimu.
Represálie, které rozpoutal komunistický režim v okolí Babic na Třebíčsku na začátku padesátých let, jsou považovány za jedny z největších od dob heydrichiády. Svým rozsahem byly opravdu mimořádné: více než sto odsouzených, z toho jedenáct k trestu smrti. Čtyři odsouzení zemřeli ve vězeních. Rodiny soukromých zemědělců byly deportovány a musely opustit své domovy, jejich statky a usedlosti byly zabaveny a rozkradeny. Zmíněná střelba v Babicích, při níž byli zavražděni tři komunističtí funkcionáři, však nebyla na začátku perzekucí -jak se ukazuje v nové knize autorů Luďka Navary a Miroslava Kasáčka, zatýkání začalo mnohem dříve. Miroslav Kasáček, jehož žena byla dcerou perzekvované rodiny mlynářů, začal shromažďovat materiály a dokumenty o událostech v Babicích už roku 1968. Jak říká na počátku knihy, jeho tchán ho navštívil ve snu a požádal ho, aby knihu sepsal.
Kasáček se spojil s novinářem Luďkem Navarou, který se dlouhodobě zabývá zločiny komunismu a nacismu, aby dávné události zrekonstruovali a využili nově objevená fakta. Nová kniha byla uvedena minulý týden na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě a výstava uspořádaná z dokumentů a fotografií obsažených v knize budila zaslouženou pozornost.
Kniha je psána beletrizujícím stylem, nicméně přináší množství nového materiálu, kromě jiného zcela nově podává postavu kapitána" Malého, jenž byl dosud považován za nastrčeného agenta StB. V jejich podání je tento muž, který zoufalé bojovníky proti režimu dovedl až do budovy školy v Babicích, představen spíše jako opilec a dobrodruh, nevědomý nástroj i oběť estébáckých praktik.
RECENZE
Novotná Lenka: V případu Babice stále zůstávají nezodpovězené otázky, Třebíčský deník, 14. 11. 2008
Třebíčský deník | 14.11.2008 | autor: Lenka Novotná
Moravské Budějovice - Nezodpovězené otázky minulosti znovu ožívají. Díky nové knize Luďka Navary a Miroslava Kasáčka Mlynáři od Babic, která bude v pátek slavnostně představena v Moravských Budějovicích.
Tragédie, která se odehrála 2. července 1951 v babické škole, měla dalekosáhlé následky, jež přesáhly hranice tehdejšího okresu. Zrůdnost totalitního režimu se tu projevila v obludné velikosti a zasáhla celé rodiny na několik příštích generací.
Vražda tří komunistických funkcionářů rozpoutala vlnu teroru, poprav a poté i konfiskací celých majetků. Na to vše upozorňuje publikace, ke které Miroslav Kasáček, zeť lukovského mlynáře Melkuse, sbíral materiál od roku 1968 po rodinách a pamětnících oné tragické noci. Sám mlynář Melkus byl zatčen a souzen o rok dříve, než v Babicích došlo ke střelbě. Jeho osud byl předvojem událostí, které měly přijít o rok později.
Případ Babice v datech
1948 - vstupuje v platnost zákon na ochranu republiky
2. červenec 1951 - vražda tří funkcionářů místního národního výboru a stranických funkcionářů v babické škole řídící učitel Tomáš Kuchtík, lesní dělník Josef Roupec, skladový dělník Bohumír Netolička, tesař František Bláha jako jediný přežil, pachatelem je údajný agent americké CIC Ladislav Malý
mezi lety 1951 – 1958 - bylo v souvislosti s Babickým případem odsouzeno celkem 106 lidí. Jedenáct k trestu smrti, mezi nimiž byli i tři katoličtí kněží Václav Drbola, Jan Bula a František Pařil, čtyři k doživotnímu trestu a ve dvaadvaceti případech byl udělen trest odnětí svobody na 20 až 25 let. Celkem bylo rozdáno v hlavních procesech více 1200 let žaláře.