Poblíž Vyššího Brodu směrem k rakouské hranici vybudovalo sdružení Paměť naučnou stezku ukazující historii železné opony a útěky přes ni. Na projektu spolupracovali: Sdružení PAMĚŤ, Město Vyšší Brod a Město Weitra (Rakousko).
Fotografie ze zahájení:
- Ohlasy v médiích:
- zpravy.proglas.cz
Mapa stezky
O těch, pro které život skončil v brněnské věznici na Cejlu...
Železná byla určena k izolaci země od západního svobodného světa. Zpočátku nedokonalá hráz demokracii a svobodě se postupně stala opravdovou stěnou smrti. Vedle východoněmecké hranice a berlínské zdi byla československá železná opona bezpochyby jedním z nejúčinnějších zařízení svého druhu. V druhé polovině padesátých let ji tvořily elektrické zátarasy se smrtícím napětím i minová pole. V sedmdesátých a osmdesátých letech se staly hrozbou samostatně útočící psi, kteří dokázali člověka zaživa roztrhat.
Výstava připomínající příběh československé železné opony a doplněná o výtvarné a literární práce studentů Gymnázia Moravské Budějovice a Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava-Helenín byla prezentována v Rakousku ve městech Laa an der Thaya, Retz a Vídeň. Poté byla k vidění i u nás, a to v Mikulově, Jihlavě, Moravských Budějovicích a Brně.
Výstava je věnovaná politickým vězňům, kteří bojovali proti nesvobodě.
Tváře žen a mužů, kteří zažili věznění na Cejlu v Brně a v Uherském Hradišti. Autorské portréty fotografa Pavla Hrocha.
Hrdina prvního, druhého i třetího odboje, později vězeň z Cejlu.
Když se Petr Křivka dozvěděl, že bude popraven, přál si být zastřelen. Jak se na vojáka sluší. Byl totiž bojovníkem celý život - po první světové válce se jako dobrovolník účastnil bojů o Slovensko za vznikající republiku, v době nacistické okupace se zapojil do odboje a za dramatických okolností se mu podařilo utéct z přísně střežené věznice gestapa v Kounicových kolejích a vzápětí i z protektorátu. V Anglii působil v ochrance prezidenta Edvarda Beneše. Po komunistickém převratu v únoru 1948 začal plánovat další odboj. Stal se však obětí grandiózní provokace agentů tajné policie, kteří za pomoci volavčích sítí dostali téměř dvě stovky svobodně smýšlejících lidí do vězení, dva muže na popraviště a jednoho dohnali k sebevraždě. Jedním ze dvou popravených byl i Petr Křivka. Navzdory svému přání byl 21. července 1951 v Brně ve věznici na Cejlu oběšen.
K výstavě patří i naše kniha Musím jít odvážně vpřed! Tragický osud bojovníka Petra Křivky.
Projekt Hranice je realizován ve Fondu malých projektů Rakousko – Česká republika pod registračním číslem KPF–02–010. Vznikl na základě bádání v Archivu bezpečnostních složek ČR a byl soustředěn k přípravě tří panelů, jež přiblíží podle státní příslušnosti osudy lidí, kteří zahynuli na jihomoravské hranici. Tato část hranice byla však jen malým úsekem železné opony. V průběhu minulých osmi let zde vznikla Stezka svobody a Památník, který je věnován padesáti třem obětem. Od uvedeného projektu jsme ale chtěli i něco víc – realizovat panely se jmény zabitých na celé československé hranici sousedící se svobodným světem. Nebyl to jednoduchý úkol. Z jednotlivých denních hlášení a informací z okresních archivů byl vypracován abecední seznam obětí podle státní příslušnosti. Na čtyřech panelech se podařilo prezentovat zabité v konečném počtu 282 občanů různých státních příslušností. Tímto projektem jsme zpřesnili a doplnili počet úmrtí na železné oponě. Je to pocta těm, kteří se na druhou stranu nedostali. Proto se toto místo stává i místem paměti a zůstává pro všechny varováním a připomínkou – abychom si uvědomovali a neustále měli na paměti, jakou hodnotu má svoboda a život.
Při příležitosti otevření pamětní síně P. Jana Buly byla v rekonstruované faře v Lukově u Moravských Budějovic umístěna stálá výstava o vystěhovaných rodinách z Lukova a nedalekých Vícenic z první poloviny padesátých let minulého století.
Výstava o bývalé káznici v Brně na ulici Cejl byla poprvé k vidění v brněnské ALFA pasáži
Výstava o životě i smrti letce Josefa Brykse, zajatce dvou totalitních režimů.
Ten vězeň dostal číslo 868. A v poslední den roku 1952 mu dávají vyplnit dotazník. Na otázku, jaké neúspěchy a zklamání zažil, odpovídá: „Za dobro a obětavost pro člověka a falešné pochopení, jsem již nevinně přes devět let v žaláři a zklamání jsem se dožil v přílišném přeceňování české duše.“
Ten vězeň se jmenoval Josef Bryks. Nositel Řádu Britského impéria, letec, hrdina, který se za války proslavil svými útěky z německých zajateckých táborů.
Výstava pilotního projektu pro žáky 8. a 9. tříd základních škol a studenty gymnázií, který pojednával o hrdinech třetího odboje, žijících mezi námi.
Účastníky tohoto pilotního projektu byli žáci ZŠ Modřice, ZŠ Deblín a gymnázia Tišnov.
Více se o celém projektu můžete dozvědět na samostatných stránkách: www.tretiodboj.cz
Příležitostné panely ke standardním výstavám
Zde vám nabízíme k náhledu několik příležitostných panelů, které při různých příležitostech doprovázejí naše standardní výstavní kolekce.
Výstava doprovázející uvedení knihy Volavčí sítě. Po stopách třetího odboje ukazuje na konkrétních příkladech statečnost a odvahu lidí bojujících s komunistickým režimem.
Mezi odbojáři byli převážně jednotlivci, kteří se po únorovém převratu v roce 1948 postavili proti komunistickému režimu. Nebyli součástí organizované skupiny zaštítěné zahraniční autoritou jako tomu bylo u prvního a druhého odboje.
Ojedinělou formou stálé výstavy je projekt Stezka svobody připomínající odvážné lidi, kteří riskovali životy a neváhali řešit svou situaci mnohdy odvážnými činy zaplacené tím nejcennějším, a to vlastním životem.
Stezka je určena pro turisty i cyklisty, byla vybudována na místech signální stezky kudy do roku 1989 vedl drátěný zátaras a je dlouhá dva a půl kilometru. Začíná na mikulovském zámku, vede ke Staré Celnici a končí pak v Sedleci. Cesta je vyasfaltovaná a podél ní je umístěno třináct panelů s přesnými popisy událostí v českém a německém jazyce, včetně fotodokumentace, které se tehdy staly. U Staré Celnice je navíc ještě jeden panel, který financoval polský Insytut Pamieci Narodowej a je věnován právě zabitým Polákům.
Příběhy třetího odboje - výstava ukazuje na konkrétních příkladech statečnost a odvahu lidí bojujících s komunistickým režimem.
Mezi odbojáři byli převážně jednotlivci, kteří se po únorovém převratu v roce 1948 postavili proti komunistickému režimu. Nebyli součástí organizované skupiny zaštítěné zahraniční autoritou jako tomu bylo u prvního a druhého odboje.