Železná opona na západní a jižní hranici Československa se začala rodit po komunistickém převratu v únoru 1948. Byla určena k izolaci země od západního svobodného světa. Zpočátku nedokonalá hráz demokracii a svobodě se postupně stala opravdovou stěnou smrti.
Vedle východoněmecké hranice a berlínské zdi byla československá železná opona bezpochyby jedním z nejúčinnějších zařízení svého druhu. V druhé půlce padesátých let ji tvořily elektrické zátarasy se smrtícím napětím i minová pole. V sedmdesátých a osmdesátých letech se staly hrozbou samostatně útočící psi, kteří dokázali člověka zaživa roztrhat.
V době svého zániku zahrnovala opona:
- 300,6 kilometrů drátěného plotu,
- 590,8 kilometrů speciální příhraniční silnice,
- 49 podzemních bunkrů,
- 314 pozorovacích věží, z toho 49 ze dřeva, 265 z kovu,
- 26 pozorovatelen vzdušného provozu,
- 64 pozorovacích stanovišť,
- 47 ubikací pro příhraniční jednotky.
Po pádu komunismu se počítaly ale i oběti. Na železné oponě zemřelo celkem 450 lidí, převážně uprchlíků. Mezi nimi jsou však i obyčejní turisté, či oběti nešťastných náhod. Na stěnu smrti však paradoxně nejvíc doplatili ti, kteří ji měli střežit — pohraničníci. Za čtyřicet let existence železné opony jich zemřelo 654, většinou při nehodách. Z toho sebevraždou 236, při střetu s tzv. narušiteli 10.
Železná opona však nebyla jen místem umírání, stala se symbolem rozděleného světa. Byla místem i odvahy a hrdinství. Stovky, tisíce lidí nasazovaly své životy, aby se dostaly do svobodného světa a jejich děti mohly začít žít normální život. Stovky, tisíce lidí také železnou oponu díky své odvaze překonaly. Ukázalo se, že žádná hráz nedokáže zastavit touhu po svobodě. To je nejdůležitější odkaz historie železné opony.
Náhledy jednotlivých panelů si můžete stáhnout kliknutím na požadovanou stránku interaktivního obrázku v horní části tohoto článku, případně přímo zde:
Tuto výstavu nabízíme také v německé verzi:
Tuto výstavu nabízíme také v anglické verzi:
