Na začátku padesátých let 20. století zavraždili na Třebíčsku tři komunisty. Následně spustil režim vlnu represí.
O babických událostech se dříve ve školách nikdy neučilo. Teď mají lidé díky putovní výstavě možnost poznat, co se na jaře roku 1951 v obci na Třebíčsku událo.
Padesátá léta, probíhající kolektivizace, nechuť sedláků vkládat majetek do vznikajících zemědělských družstev. V této době dochází v Babicích k útoku pod vedením rozporuplné postavy, Ladislava Malého. „Ozbrojení muži vtrhli na národní výbor, kde zastřelili tři komunisty a dalšího těžce zranili,“ přibližuje europoslanec Ivo Strejček, kterého před několika lety oslovilo občanské sdružení Paměť s nápadem zorganizovat výstavu právě o případu Babice.
Dodnes badatelé hledají odpovědi na spoustu otázek. Jednalo se o zákeřnou vraždu, nebo o popravu funkcionářů utiskovanými obyvateli? Bylo to sehrané divadlo Státní bezpečnosti, nebo zkrat jednoho člověka?
Jisté je, že útok posloužil jako záminka k okamžité reakci. Státní bezpečnost zatkla místní sedláky, některé v divadle v Moravských Budějovicích (a později také v Třebíči a Jihlavě) odsoudila k trestu smrti, jiné ke dlouholetým žalářům. Trestům neunikli ani katoličtí kněží.
„Útok nebyl na začátku těchto perzekucí, zatýkání začalo mnohem dříve. Pamětníci dodnes vyprávějí otřesné a těžko uvěřitelné příběhy, příběhy lidí určených k likvidaci,“ stojí v knize Mlynáři od Babic, kterou napsal Miroslav Kasáček ze sdružení Paměť společně s novinářem Luďkem Navarou.
Výsledkem represí, podle všeho největších od dob heydrichiády, bylo více než sto odsouzených, z toho jedenáct k trestu smrti.
Když se řekne Babický případ...
Represálie, které rozpoutal komunistický režim v okolí Babic na Třebíčsku začátkem padesátých let, jsou považovány za jedny z největších od dob heydrichiády. Svým rozsahem byly opravdu mimořádné: více než sto odsouzených, z toho 11 k trestu smrti. Čtyři odsouzení zemřeli ve vězení. Rodiny soukromých zemědělců byly deportovány a musely opustit své domovy, jejich statky a usedlosti byly zabaveny a rozkradeny. Útok v budově školy v Babicích 2. 7. 1951, při němž byli zastřeleni tři komunističtí funkcionáři, však nebyl na začátku těchto perzekucí – zatýkání začalo mnohem dříve. V hledáčku komunistické tajné policie StB se ocitli hlavně kněží a sedláci. Ale i ti, kteří se zapojili do protinacistického odboje za 2. světové války. I obyčejní lidé, již měli tu smůlu, že žili v odlehlém kraji, na nějž zaměřila StB zvláštní pozornost. Pamětníci dodnes vypráví otřesné a těžko uvěřitelné příběhy. Příběhy lidí, kteří najednou zjišťují, že jsou určeni k likvidaci. Čekají, že brzy začne 3. světová válka, že přijdou američtí vojáci, kteří je osvobodí, ale čekají marně. Místo toho jeden po druhém končí ve vězení a pak v pracovním táboře. A to jsou ještě ti šťastnější, kteří přežili. Je o to smutnější, že právě útok v budově školy v Babicích se stal jedním z námětů komunistické propagandy, jež ho dokázala umně využít.
Tuto výstavu nabízíme také v anglické verzi:
