Stezka svobody

Útěky za železnou oponu připomíná v Mikulově ojedinělý projekt Stezka svobody, která na třinácti informačních panelech mapuje osudy těch, kdo se za minulého režimu pokoušeli za dramatických okolností překonat železnou oponu a utéct na Západ. Někteří při tom zemřeli.

Přípravovaný projekt Brána ke svobodě bude navazovat na Stezku svobody vybudováním památníku a odpočinkového místa pro turisty.

Jako první vlaštovku tohoto projektu vám přinášíme fotografie ze zasedání přípravného týmu (v Laa an der Thaya, 16.8.2012) a podepsání partnerských smluv (Poysdorf, 12.9.2012). Jak je vidět z přiložených fotografií, bude projekt Brána ke svobodě také realizován v úzké spolupráci s rakouskými partnery.

 

Stezka svobody je vzpomínkou na odvážné lidi, kteří riskovali životy a neváhali řešit svou situaci mnohdy odvážnými činy zaplacené tím nejcennějším, a to vlastním životem.

Stezka je určena pro turisty i cyklisty, byla vybudována na místech signální stezky kudy do roku 1989 vedl drátěný zátaras a je dlouhá dva a půl kilometru. Začíná na mikulovském zámku, vede ke Staré Celnici a končí pak v Sedleci. Cesta je vyasfaltovaná a podél ní je umístěno třináct panelů s přesnými popisy událostí v českém a německém jazyce, včetně fotodokumentace, které se tehdy staly. U Staré Celnice je navíc ještě jeden panel, který financoval polský Insytut Pamieci Narodowej a je věnován právě zabitým Polákům.

Na třinácti informačních panelech mapuje osudy těch, kdo se za minulého režimu pokoušeli za dramatických okolností překonat železnou oponu a utéct na Západ. Někteří při tom zemřeli.

Stezka pro pěší a cyklisty prochází místy, kudy do roku 1989 vedl drátěný zátaras. „První panel ovšem stojí na nádvoří mikulovského zámku spolu se zvoničkou a symbolickým zvonem svobody,“ řekl Miroslav Kasáček z občanského sdružení Paměť, které stezku za půl milionu korun vybudovalo s podporu Evropské unie.

Mikulov – Jednadvacetiletý Václav Bařina začíná plánovat útěk za hranice. Má strach, zároveň ale velkou touhu žít ve svobodném světě, kde by mohl začít podnikat. Má svůj americký sen. Musí však překonat troje ostnaté dráty a pak kilometr běžet. S hrozbou, že jej mohou pohraničníci bez milosti zastřelit. Jeho příběh se odehrál v roce 1985, téměř před třiceti lety. A připomnělo jej otevření poznávací "Stezky svobody" lemující někdejší hranici u Mikulova. O Bařinovu a podobných osudech, které mnohdy skončily na střežené hraniční čáře před rokem 1989 tragédií, se dozví zájemci na výstavě nejen na zámku, ale i z informančních tabulí rozmístěných na dvouapůlkilometrovém úseku cyklostezky, která dříve sloužila pohraničníkům jako tzv. signálka.

Start "Stezky svobody" začíná na zámeckém nádvoří, kde byl zavěšen a dnes pokřtěn zvon Svobody z dílny manželů Dittrichových. Vedle něj autoři projektu z občanského sdružení Paměť vytvořili informační mapu, na které jsou znázorněna místa podél česko-rakouské hranice, na nichž se mnozí pokusili překonat neprodyšnou stěnu z ostnatého drátu.

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Mgr. Daniel Herman spolu s 1. náměstkem PhDr. Janem Kalousem, Ph.D. se 27.5.2011 zúčastnili slavnostního zahájení výstavy a naučné stezky svobody v Mikulově. Hlavním organizátorem stezky, věnované osudům lidí prchajícím před komunistickým režimem přes moravsko-rakouské pomezí, bylo občanské sdružení Paměť, se kterým ÚSTR dlouhodobě spolupracuje. Předseda Pamětí Miroslav Kasáček a jeho tým v čele s Luďkem Navarou připravili výstavu s pomocí česko-rakouské regionální spolupráce, polských partnerů z Instytutu pamiecy narodowej, ale i díky materiálům z Archivu bezpečnostních složek a dalších.

Mezi desítkami účastníků měli čestné místo hlavní hrdinové výstavy – muži, kteří obelstili totalitní aparát a překonali vodou, vzduchem i podzemím železnou oponu na její nejostřeji střežené fyzické reprezentaci. Spolu s organizátory výstavy rozezněli tito čestní hosté nový zvon svobody umístěný na nádvoří mikulovského zámku. V přilehlém sálu byly vystaveny panely věnované přechodům hranice, ale i jedné z nejbrutálnějších emanací zla minulého režimu, uherskohradišťské věznici a jejím mučitelům a mučeným.

V pátek 27. května 2011 bude v 10.00 v Mikulově na nádvoří zámku slavnostně otevřena Stezka svobody, která na třinácti informačních tabulích bude připomínat osudy lidí žijící za Železnou oponou. Stezka byla vybudována na místech signální stezky a je dlouhá 2, 5 kilometru. Podle organizátorů má být toto místo památníkem, který bude připomínat těžké osudy lidí, kteří chtěli přejít hranice Železné opony a žít svobodně. Slavnostního otevření se zúčastní také Václav Bařina z New Yourku a Libor Veselský z Rakouska. Oběma se podařilo Železnou oponu překonat.

„Stezka začíná na mikulovském zámku a vede ke Staré Celnici. Od tohoto místa jsou umístěny panely s příběhy lidí, kteří chtěli Železnou oponu překonat. Končí pak v Sedleci. Projekt je vzpomínkou na odvážné lidi, kteří riskovali životy a neváhali řešit svou situaci mnohdy odvážnými činy zaplacené tím nejcennějším, a to vlastním životem,“ říká jeden z iniciátorů Miroslav Kasáček, který po roce 1989 společně s novinářem Luďkem Navarou pátrá v archivech a StB a odkrývá příběhy lidí, kteří žili za Železnou oponou.

Dráty s elektrickým proudem, zbraně ani psi pohraniční stráže je nezastrašili. Touha po svobodě byla silnější. Železnou oponu se pokusili překonat na rogalu, po drátech vysokého napětí, v balónu nebo podomácky vyrobeným tankem. Jejich osudy nově připomíná Stezka svobody, kterou 27. května otevřeli v Mikulově.

Svoboda je právo vydat se kdykoliv na cestu. To je heslo projektu občanského sdružení Paměť, který připomíná dobu, kdy se za přechod hranice platilo smrtí. Svědectví doby nově přináší Stezka svobody. Začíná na mikulovském zámku, vede ke Staré celnici a končí v Sedleci. Lemuje jí třináct informačních tabulí s přesnými popisy událostí v češtině a němčině včetně fotodokumentace. Vypráví o neobyčejných lidech.

V pátek 27. května 2011 v Mikulově vyvrcholila jedna z aktivit občanského sdružení Paměť – projekt Stezka svobody, která připomíná osudy lidí, kteří se v době totality pokusili překonat železnou oponu a přes střeženou hranici na jihu Moravy uprchnout do Rakouska.

Stezka se třinácti tabulemi připomínajícími jednotlivé pokusy o útěk je vybudována v místech, kudy do roku 1989 vedl drátěný zátaras, a její panely jsou umístěny na tzv. Staré signálce od staré celnice směrem k Sedleci, je dlouhá dva a půl kilometru. Jejím smyslem je umožnit zamyšlení nad cenou svobody, která byla pro obyvatele Československa v těchto místech zdánlivě na dosah, ale přesto téměř nedosažitelná. Někteří z odvážlivců při svém pokusu uspěli, jiní byli zadrženi a čekalo je vězení a perzekuce komunistického režimu, mnoho jich ale na hranici zahynulo – nejčastěji výstřely pohraničníků nebo na ostnatých drátech s vysokým napětím.